Dvanáctý ročník festivalu Luhovaný Vincent přinesl čtyři dny, které v tom nejlepším slova smyslu překonaly hranici diváckých i pořadatelských očekávání.
Festivalu se ve dnech 23.–26. 6. 2022 zúčastnilo 2300 návštěvníků, z toho 254 platících. Do programu bylo zařazeno 56 akcí, z toho 27 bylo zdarma, zajistilo je 60 účinkujících hostů. Na realizaci se podílelo 40 pořadatelů. Vypilo se 120 litrů lahvované Vincentky a snědlo 100 krabic oplatků, a to především díky podpoře našeho generálního partnera – Vincentky a výrobci oplatků CLIP.
V programu se již tradičně objevily linie literární, divadelní, hudební, výtvarné, zvukové i filmové. Doplněny byly o přednášku Vladana Hanulíka věnovanou historii lázeňské kultury – Za zdravím, nebo na zálety? Utváření moderních podob českého lázeňství či výjimečnou architektonickou procházku realizovanou ve spolupráci s Muzeem Luhačovického Zálesí, která návštěvníky provedla běžně nedostupnými prostory vily v Pražské čtvrti.
ZA HRANICEMI POEZIE
Pro dramaturgii literární sekce byl letos přizván editor Psího Vína Libor Staněk. V jeho výběru se představila současná environmentální lyrika v zastoupení básníků Lubomíra Tichého a Radka Štěpánka. U této příležitosti jsme poprvé obsadili poetický prostor jezírka poblíž hotelu Marion a krom uvedení děl, které z velké části reflektovaly samotný život autorů, dali prostor také diskuzi s publikem. V programu nechyběl ani čerstvý držitel ceny Magnesia Litera – Pavel Klusák, předčítající ze své nové, podvratně zábavné knihy Uvnitř banánu, věnované možným i nemožným příběhům ze světa experimentální hudby. Vybraná díla tohoto žánru spisovatel a literární kritik prezentoval také ve svém hudebním setu, který doprovodil sobotní snídani před Kinem Elektra. K poslechu a zastavení přiměl návštěvníky festivalu i náhodné kolemjdoucí.
BOHATÝ FILMOVÝ PROGRAM
Část letošních projekcí se odehrála v městském Kině Elektra – jednalo se o argentinský experimentální film Ski – počin na pomezí fikce a dokumentu tematizující kolonizaci současného světa a rakouskou absurdní road movie Obyčejné bytosti. Zahájení festivalu bylo naopak situované do prostor letního kina na terase Městské plovárny. To divákům představilo silný francouzský snímek Přes hranice, realizovaný velmi náročnou technikou animace na sklo. Filmovému sálu uniklo také pásmo animovaných filmů Nádech/výdech promítaných v budově Ihalatoria pod hlavičkou Anipromítačky kurátorované Eliškou Děckou. Pod širým nebem se promítalo i při samotném závěru a to na zahrádce kavárny Jizba, která po dobu těchto čtyř dní fungovala jako festivalové centrum. Představen byl maďarský avantgardní animovaný muzikál Pěnová koupel.
Jeden z dramaturgů této sekce, Juraj Machálek, k výběru dodává: „K letošnímu tématu festivalu – Přes čáru – jsme přistoupili jak z hlediska obsahového, tak skrze formální zpracování. Obecně pro nás byla důležitá mnohost forem, témat i žánrů a jejich přesahy či úkroky do jiných oblastí.“
DOMOV V POHYBU
Na hranici forem balancovala také sekce divadelní. Návštěvníkům přinesla komorní opakovanou inscenaci Moetivi Karavan, odehrávající se v autorsky zpracovaném interiéru karavanu, zaparkovaném prvně u Domova seniorů v městské části a následně na Lázeňském náměstí. Diváci se tu v malých skupinkách mohli vydat na nomádskou návštěvu pohrávající si s otázkou, co znamená domov. Intimní bylo také představení Zuzany Šklíbové The Walk with the Unknowns. Netradiční procházka pro jednoho poodhalila výletní archiv diapozitivů neznámé rodiny a přenesla účastníky do světa skutečných i fiktivních vzpomínek, korespondujících s navštívenými místy v lázních. Nedělní program završilo pohybové představení The Urge situované přímo do centra lázeňského dění. Performance tematizující nemožnost pohybu v době covidových lockdownů, záměrně umístěna ve veřejném prostoru, přilákala velký počet diváků z řad festivalových návštěvníků, Luhačovjanů i lázeňských hostů.
POSÍLENÍ PROGRAMU PRO DĚTI
Obyvatelé Luhačovic se hojně účastnili také dětského programu. Ten byl letos posílen a začleněn jak do divadelní, tak výtvarné sekce. Zmiňovaný Moetivi karavan byl přístupný všem věkovým kategoriím a navštěvován celými rodinami. Loutkové představení Kde budeme bydlet cílené vyloženě na dětského diváka se odehrálo v neděli a sklidilo velmi pozitivní ohlasy. Nejvyšší návštěvnosti a obliby si pak získalo inscenované dětské hřiště Zahrátky vznikající pod taktovkou skupiny Řev na hřišti a Studia Damúza. Velký úspěch měl také workshop Veroniky Vlkové – Čas bahenních čarodějů, který u stromu poblíž pramene Dr. Šťastného zapojil publikum širokého věkového rozpětí do práce s hlínou, blátem, vodou i bylinami. Posledním bodem dětského programu, i v tomto případě oblíbeného také u dospělých, byla nedělní Pracovní stanice denního snění Evy Koťátkové, která na louce poblíž pramene Aloiska nabídla návštěvníkům prostor pro sny, sdílení i odpočinek.
PROCHÁZKY VÝSTAVAMI A UMĚLECKÝMI AKCEMI
Zmiňované workshopy byly součástí letošního obsáhlého výtvarného programu. S jeho jednotlivými částmi se účastníci mohli po vlastní ose potkat v průběhu festivalového víkendu, nebo se zúčastnit vedených komentovaných procházek. Výtvarný program vyzýval ke hře, spolupráci nebo sdílení. Třídenní happening a instalaci pojednávající o nalezení nového Pramene Naplnění v Japonské zahradě připravil Ateliéru intermédií FaVU VUT. Nabídl návštěvníkům degustaci elixírů, možnost nechat si namalovat na lázeňské oplatky svou vlastní auru nebo zmapovat emocionální konstelace. V průběhu víkendu bylo také možné navštívit dvě videoinstalace. První z nich, prezentující kurátorské pásmo japonské teoretičky Keiko Sei s názvem Jiné Vize CZ 2021, uvedená ve spolupráci s Přehlídkou filmové animace a současného umění (PAF), byla umístěna na terase Společenského domu. Druhá se nacházela v jeskyni nad pramenem Ottovka, kde se ve videu Rupi Kaurcrash umělec Jozef Mrva ml. zabýval otázkami, jak se vyrovnat s katastrofami skrze pozitivní afirmace.
Instalace Adamec family (Jana, Jakub, Delfína a Uršula), prezentovaná formou zábavně-naučných panelů na lázeňské kolonádě, poukazovala na další závažné téma současnosti – konkrétně na problematiku aktuálních uprchlických krizí. Panely připomínající svým zpracováním hry z dětských časopisů přilákaly řadu kolemjdoucích, doplňující texty na jejich zadních stranách jim pak nabídly faktické informace i poetické interpretace.
Sobotní výtvarný program uvedla přednáška naivního konceptualisty Mariana Pally, doprovázená čtením z jeho poslední sbírky Smrad škvařeného fousu. Na ně pak navázala autorova malířská akce, při níž namaloval postupně selfie s pomocí zrcátka, pohled dalekohledem na lázeňskou promenádu a nečekaně také skupinový portrét návštěvníků komentované prohlídky.
MĚSTSKÁ PLOVÁRNA
První festivalový den otevřela výstava Společnosti Jindřicha Chalupeckého – partnerské organizace, která připravila ve vnitřních prostorách Městské plovárny svou Intervenci #32 – Ozvěny zpěvu sirén. Představení umístěných děl bylo doprovázeno performancí Kateřiny Olivové. Výstava se následně stala také cílem jedné z procházek výstavami. Na městské plovárně se odehrál také nedělní hudební program nabízející návštěvníkům vnitřního bazénu i venkovní terasy unikátní ambientní doprovod k času zde strávenému. Stála za ním dvojice hudebníků Myst K. a Sky to Speak.
ZNOVUOTEVŘENÍ KLUBU DOMINO A HUDEBNÍ PROGRAM V LÁZNÍCH
Hudba letos po dvouleté pauze opět rezonovala také v nočních hodinách v klubu Domino. Tato již běžně nevyužívaná tančírna ožila s pátečním a sobotním večerním programem. Představili se jak kytarové projekty Pacino a Möbius, tak elektronická, hyperpopová i rapová vystoupení v silném zastoupení ženských interpretek – LOFN, Natálie Pleváková, Tokyo Drift a Arleta. V páteční podvečer hudba zazněla také na louce u pramene Aloiska. Vystoupil zvukový umělec a hudebník Tomáš Niesner a rituální akustické seskupení Timber Rattle, doplněné atmosférou ohně a společného rozjímání v kruhu.
Přímo v prostorách lázní se odehrál sobotní klavírní koncert Tomáše Hrubiše (u hudebního altánu u hotelu Jestřabí), nedělní vystoupení dvojice Thistle (u Ottovky) i interaktivní zvuková instalace skladatelky Natálie Plevákové (přímo v hale Vincentka). Využit tak byl, jako již tradičně, lázeňský i městský prostor, a ve všech případech program dostál snaze jednotlivá místa oživit něčím netradičním či ukázat v novém světle.
A CO K LETOŠNÍMU ROČNÍKU DODÁVÁ TEREZA LACMANOVÁ – KOORDINÁTORKA PLATFORMY NOVÁ SÍŤ, JÍŽ JE FESTIVAL SOUČÁSTÍ?
„Letošní téma přes čáru reflektovalo mnoho současných fenoménů, ať už jimi je hospodaření s vodou a jiné environmentální problémy, sexismus zastřený v rappu či otázka domova v kontextu cestování v rozkošném Moetivii Karavanu nebo přítomné uprchlické krize. Festival nabídl čas na zamyšlení, zpomalení, rozjímání, ale i dynamické odreagování, nadhled a třeba i nečekaná setkání. Na své si zde přišly všechny generace.
Děkuji týmu Luhovaného Vincenta za úžasnou práci a oživení místa. Jakkoliv může být cesta do Luhačovic daleká, rozhodně stojí za to!“
DĚKUJEME ZA PODPORU
Festival by se nemohl uskutečnit bez přímé finanční podpory našich hlavních partnerů – Ministerstva kultury, Zlínského kraje, Lázní Luhačovice a.s., města Luhačovice, patrona festivalu – akciové společnosti Vincentka, manželů Dostálkových, firmy Lukrom, firmy Geohunter, pana Milana Valenty a spolku Nová síť.